Září 2014

Sebevědomí a dobrá nálada- jak jí získat a udržet?

28. září 2014 v 7:00 | K@W
Sebevědomí a dobrá nálada se dostává do čela velkých problémů dnešní doby. Někdo tímhle překypuje, někomu to zase do výbavy chybí a tyhle dva světy se mezi sebou málokdy sžijí.
Bohužel, sebevědomí je většinou ovlivněno tím, jak člověk vyrůstal, kdo ho vychovával a v jakém prostředí vlastně žije.
Ze začátku by bylo asi dobrý si říct, že sebevědomí není něco, co se můžete jen tak přeučit ze dne na den. Nemůžete si jen tak říct, že ode dneška budete taková a taková, to prostě nejde. Je super, že se rozhodnete se změnit, ale tak lehký to nebude. Je to naše psychika, dovolim si říct, že až řídící psychika, která za nás skoro rozhodne co uděláme a jak se zachováme.
Asi kdekoliv, když budete hledat něco o sebvědomí, se dočtete, že každý se musíme mít rád, musíme se respektovat a mslet hlavně na sebe. Jenže, kolikrát se tohle splňuje? Čím dál tím víc žen jsou buď zamlklé maminky doma nebo naopak kariéristky, kteří míří za svými sny a které to ego vypěstované zřejmě opravdu mají. Ale pak tu jsou "normální" lidi a ty se kolikrát v dobré náladě a sebevědomí topí.
Podle mě je svatá pravda, že člověk by se hlavně měl mít rád. Říká se to pořád, ale je to tak. Musíte začít u sebe, od základů. I taková drobnost, jako pozdravit se ráno před zrcdlem s úsměvem na tváři, sem takm se v duchu pochválit a říct si něco hezkého.. Nestojí to nic a když se přes to jednou překopnete, bude to snadnější a snadnější.
Tak jako vždycky, nikdy to nesmíte nechat přerůst v něco, co už není dobré. Často si lidi sebevědomí pletou s namyšleností, ale paradoxně jsou si tyhle věci poměrně vzdálené. Sebevědomí souvisí s tím, jak se cítíme my, jenom my. Záleží na tom, jak se MY! máme rádi. Může nám být úplně ukradený, kdo si co myslí. Prostě takhle to je a jestli to někdo nepřijme, je to jeho problém, ne váš. Jestli to vaši přátelé tak necítí.. možná by nebylo od věci se zamyslet, jestli to s vámi vlastně myslí dobře. Hodně přátelství není upřímných a lidé se mezi sebou nemají tak rádi jak to vypadá. Někdy to přehodnotit prostě musíme..
S tímhle souvisí i to, jaký styl preferujeme, jak se líčíme, jak se chováme. Každý jsme nějaký a negativismus od lidí, co jsou k nám nejblíž, je ten nejhorší šíp do srdce, co můžete dostat.
Namyšlenost je naopak to, jak se ten dotyčný projevuje. Ve skutečnosti to je většinou chudák se spoustou komplexů, který defakto potřebuje pomoc a neví jak se ze svých problémů "vyhrabat". Tak s sebou stahuje i toho, co se nechá. Zkouší to kde se dá, naráží na bolavá citlivá místa. Tohle není sebevědomí, je to psychicka nemoc, kterou má v sobě uloženou asi každý. Ale díkybohu jen málo z nás jí dá volný průchod.
Odpustit si nemůžu ani dobrou náladu. Tu můžete podpořit rozhodně tím samým, jako sebevědomím. Snažit se obklopovat veselými věcmi a lidmi. Usmívat se a nemyslet na to špatný. Je to těžký, ale zkuste to. :) Ze zčátku to asi med nebude, ale postupnými krůčky se budete cítit líp a líp a nakonec o sobě budete moct říct "Jsem vyrovnaná nic mě nerozhází!" :) A nebude to už jen ta časopisová fráze.. :)


Nico & Vinz - Am I Wrong

27. září 2014 v 20:39 | K@W
Ahooj! :)
Taky už na Vás pomalu ale JISTĚ! padá podzimní, až skoro vánoční atmosféra??? :) Na mě teda stoprocentně.
A co k takovým večerům, kdy venku je chladno, občas prší a padá těžká neprolomná mlha, patří? :)
Určitě se shodneme, že nikdo z nás nepohrdne horkým čajem, dekou, ohněm v krbu, zapálenou svíčkou, (třeba i objetí někoho, s kým takové chvíle chceme trávit) a třeba i dobrá muzika? Já poslední dobou ujíždím na téhle. :) Něco mě na ní dostalo a i když si nejsem jistá, jestli právě tohle je její určení, me tahle písnička právě v tomhle období připomíná to, co tak zbožňuju. :)
Třeba se ke mně přidáte! :D


Téma týdne- Učím se žít

27. září 2014 v 19:49 | K@W |  Týdenní témata
Ahoj :)
Témata týdne bývají občas dost zaměřená na takový každodenní pohled na svět, ale občas se oddálí a musíte se nad ním zamyslet hlouběji. Třeba právě tohle téma je víc na zamyšlení, jelikož "učit se žít" není otázka, kterou vyšvihnete jen tak.
Dalo by se říct, že žít se učíme celý svůj život. Všechno nás učí, ve všech možných směrech.
Sem se tam se v našem životě objeví někdo, kdo nás tím životem provází, chvíli nebo mnohem déle a tu cestu nám oslazují nebo naopak nám díky nim zhořkne.
Kdybych se měla na tohle téma zadívat zvrchu, tak mě napadne třeba i škola. Sice to je klišé, které slyšíme už od mala a líbí se nám to čím dál míň :D , ale bohužel to k tomuhle řetězci patří. Když se zadíváte na rozvojové země, tady nejlíp vidíte, co takové obyčejné a nudné zlomky dokáží s lidmi udělat. Nejsou to samozřejmě jen zlomky, rovnice a hloupá čísla, ale je to něco, co nakopne náš mozek kupředu a něco, co nám řekne kudy se vydat. Určí to naše životy a nebudeme se tolik topit na dně a něčeho dosáhneme.
Učit se žít se učí i starší lidé, nejsme to jen my, teenageři mladí lidé. Vždycky se najde něco nového a neznámého a jak naše civilizace pokračuje čím dál tím víc kupředu, tak i my se musíme přizpůsobovat a zlepšovat. Žilo by se těžko, kdyby jsme se zasekli na jendom místě a už to nešlo dál..
Tak, teď jsem si opět dost zafilozofovala, ale taková už prostě jsem. :) Prostě a jednoduše.. každý tímhle projdeme, ať už chceme nebo ne. Musíme se zařadit alespoň z části do společnosti, pokud jí chceme využívat. A z jednoduchého pohledu, pokud chcete něčeho využívat, musíte k tomu přistupovat podobně. Super příklad jsou počítače. Když nejdete s dobou, máte pak hoodně velký problém se s tou "věcí" naučit, jelikož se neustále zdokonalizuje a jde to neuvěřitelně dopředu. Až to člověka děsí, že tímhle tempem na světě budou jen roboti a lidi a to, jak to dneska známe, už třeba nebude. Minimálně ne tak, jak to známe my a naše generace...

TAG- Food

24. září 2014 v 8:00 | K@W |  Tagy
1. Snídaně, oběd nebo večeře?
No, já vim že je to asi to nejhorší, ale já většinou nesnídám. Ne až tak proto, že bych to nestíhala, ale nikdy jsem nebyla nějak extra zvyklá snídat a když už teda na ní dojde, tak buď v týdenním spěchu nebo si jí vyjímečně vychutnám o víkendu. S obědem to taky není zrovna ideál, ale ten se snažím aspon dodržovat a večeře.. tu kupodivu nevynechám snad nikdy. :D

2. Oblíbená restaurace
Miluju pizzu a saláty, takže většinou navštěvuju pizzerie a tk, ale poslední dobou se do mého jídelníčku probojovává maso, který jsem hodně dlouho odstrkovala, takže určitě ráda zajdu i tam, kde si to maso užiju a nebude mi to evokovat doby, kdy jsem ho vážně nesnášela.

3. Ovoce nebo zelenina?
Mně nevadí ani jedno. Občas mám chuť na tohle a pak zase na tohle, ale taky mám chvíle kdy zeleninu ani ovoce nechci ani vidět a pak jsem schopná do sebe nafutrovat deset jablek za sebou.
Úplně miluju takový to ovoce typu jahody, maliny, borůvky, pak určitě zelený jablka. :D
Ze zeleniny asi nemám nějakou oblíbenou část, ale určitě co teda nemusím, tak je špenát a takovýhle druhy. To mi moc nejede.

4. Co si objednáváš v restauraci za pití?
To nejmíň zdravý, snad, kolu. :D V menší části i neperlivou vodu, ale to málokdy.

5. Těstoviny nebo pizza
Jak jsem zmiňovala, na pizze ujíždim, takže určitě ta. Kdyby se rozhodovalo mezi pizzou a salátem, váhala bych víc.

6. Oblíbený dort
MEDOVNÍK!!! Stoprocentně.

7. Polévka nebo salát?
Tak to už je horší.. :D Já absolutně zbožňuju domácí vývary. To bych mohla pořád, ale saláty jsou srdcovka. Nevím no, momentálně by si moje pohárky daly salát.

8. Oblíbená zmrzlina
Poslední dobou čokoládová, ale kdyby ta otázka byla směřovaná spíš jestli kopečková nebo točená, tak stopro točená. Kopečková mi chutná málokdy a málokde. Točená je taková docela najistotu.

9. Mléčná, bílá nebo hořká čokoláda
Volila bych dlouho mezi bílou a mléčnou. :D Hořkou já teda nevyhledávám. :)

10. Jakou kuchyni nejvíc vaříš?
Nevařím.. Ale u nás doma se celkově vaří spíš česká kuchyně. :)







Anglie 2014- Brighton/ Brighton pier, 2. den

22. září 2014 v 10:00 | K@W
Ahoj :)
Strašně jsem slibovala články o Anglii a hned potom, co jsem vydala první část, jen takový spíš unavující flustrující úvod z dopravy :D , úplně jsem tyhle články vypustila. Budu se snažit to napravit, alespoň v menších dávkách a tenhle článek bude patřit 2. dni, který jsme s trávili v Brightonu.
Brighton je cca 95km od Londýna a jak jste se mohli dočíst v minulé části, byli jsme ubytovaní v části Brightonu, takže pochopitelně první naše cestování bylo právě po tomhle přímořském "městečku".
Musím Vám hned na začátku říct, že Brighton mě snad nadchnul ze všeho nejvíc, pak taky Peacehaven, ale o tom až později. Nejvíc se mi líbí snad takový ten kontrast divokého města plného nočních klubů, plážové bary a pláže a vedle nich poklidné části s klasickou anglickou architekturou. To je snad balzám pro oči! :)
Ráno jsme nějak extra nehrotili, protože jsme byli unavení a potřebovali jsme spát, takže jsme na cestu vyrazili kolem 10 snad. Zamířili jsme na autobusovou zastávku, blízko "našeho" domu a čekali na double decker, na který jsem se straašně těšila.
No :D co mě udivilo bylo to, že i když jsou v Anglii uličky celkově dost malinké a úzké a kolikrát se tam ještě něco opravuje a je tam zmatek, tak to ty autobusy docela krosej. Kolikrát máte až pocit, že se převrátíte, když sedíte nahoře.
Nicméně co se týče jízdních řádů i v odlehlejších částí jezdí autobusy každých 5-7 minut, což v porovnáním v Česku je úplně úžasný.
Pro nás nejnavštěvovanějším místem se stalo Churchill square, což je takové náměstíčko v objetí obchod, jako MS nebo HM a taky Primark a spoustu dalších. :) Je to trošku taková nákupní ulice, jelikož se táhne i dolů, kde je umístěn třeba Bodyshop a Lush (ten je docela zašouplý a měla jsem hoodně velký problém to najít :D ). Nicméně každý autobus, který tudy projíždí, na Churchill square staví a proto je to hodně frekventovaná "přestupná" stanice.
My jsme první den odpustili od obchodů, s těžkým srdcem i od Bodyshopu a Lushe a vydali se na Brighton pier, což je obrovské molo. Vlastěn dvě mola, ale pokud víte, tak to staré molo bohužel vyhořelo a ještě dodnes tam jsou zbytky dřevěného mola, které stojí pár metrů od toho nového a nechává se rozpadnout, takže se od něj už odlamují kusy dřeva a plave to kolem, ale spíš dovnitř, do moře, než k břehu.
Na novém molu je celoroční pouť, protože tu snad nezažívají zimu a kolem ní jsou samé stánky s jídlem a se sladkostmi, takže pokud zrovna držíte dietu, sem nechoďte. :D Samozřejmě, že ceny jsou tu kapku vyšší, než v jiných částech a pro představu, třeba čerstvý donut stojí kolem 5 liber, což je docela pálka.
Nebezpečím tu jsou rackové. :D Já jsem si ze začátku říkala, že je super vidět všude racky, ale potom, co jsem se dozvěděla, jaký to jsou potvory, jsem je zaprvé začala dost nesnášet a za druhé jsem začla mít ráda holoubky, protože v Anglii je samozřejmostí, že jakmile se nehlídáte jídlo, rackové toho využijou a v mžiku vás o něj okradou. Pracují spolu klidně i ve skupinkách :D a to pak nemáte šanci. Navíc ničí konkurenci, holuby, tak, že jim ozobávají nožičky... Prostě hrůza, ale bohužel zákon přežití...
Dalším lákadlem na je tu i taková gamblerská část :D. A to jsou takové místnosti s automaty, kam můžeme házet drobné když se trefíte, buď se Vám vysype celý obsah nebo vypadne nějaký dárek. Asi na tohle štěstí nemám.. ale nevadí. :D
Úplně dokonalý je pohled z mola na ty plážové domečky, na pláž samotnou na moře a na ty vlny, co se o sebe lámou. Je tu ovšem šílený, ale fakt šílený vichr a dokonce jsem si musela normálně i držet kabelku, aby mi neulítla. :D A různé taštičky? no s těma se rovnou rozlučte. Proto je pro mě doteď záhadou, že je vítr, až by mě to odstrčilo do toho moře a racek si v klidu namístě plachtí. :D To mi teda řekněte, jak je to možný.

Pohled z Double-dackeru na cestě do Brightonu


Churchill square


(Nahoře, vlevo) pláž s Brightonským kolem, (nhoře, vpravo) Brighton pier, (vlevo, dole) automat na plyšáky, do kterých se právě hází drobné, (vlevo, vpravo) stánek s donuty :)


No :) a to je asi všechno co bych řekla k prvnímu strávenému dni v Brightonu. Když bych na něco zapomněla, určitě se to dozvíte v dalším článku. :)

All about KW/ Všechno o Kitty-worldu, 1.část

20. září 2014 v 7:31 | K@W |  Home
Ahoj :)
Blogy obvykle bývají projevem lidí, aby světu ukázali, co v nich je a přitom, by se to odráželo v něčem co má smysl a svojí podstatu. Každý si hledáme svoje únikové cestičky, které se nám zaplétají do života, až se kolikrát stanou to hlavní silnicí, po které se vydáme..
Prostě a jednoduše řečeno, pro mě je blog už něco osobního, něco co je se mnou spojené a co není jen tak ledajaká věc, které bych se dokázala vzdát. Vložila jsem do toho kus sebe, spoustu času a energie, aby to stálo za to, aspoň kapku.
Je pravda, že skoro každá, ať už blogerka nebo youtuberka (nebo blogeři/ ysoutubeři) si snažíme udržet takový ten odstup, jenže problém je, že čím dýl to děláme a čím víc to máme rádi, přestáváme tyhle dva světy odlišovat a dost často se tahle hranice prolomí a pak už nedokážeme uhlídat svoje soukromí od toho, co chceme světu říct.
Já vím, že tohle není úplně můj případ, ale spousta lidí si myslí, že bloger je věc, se kterou můžou manimulovat, že je to taková hračka, u které se pobavěj, ale už za tím nevidí tu dřinu a úsilí toho člověka. Spíš mu dokážou jen závidět a ubližovat mu, než ho spíš podpořit. Ironií pro tyhle lidi ovšem je, že vždycky se tu najde někdo, kdo přebije ty hnusný věci a spíš to toho dotyčného "nakopne", aby ty haty ignoroval a dělal to pro ty, pro které to stojí..
I když úplně nevím, jak to nakonec dopadne, chtěla bych napsat pár věcí, možná článků, o tom, jak to chodí na téhle stránce, aby si třeba každý aspoň krapet uvědomil, že i s takhle malým blogem je docela dost práce, natož s tím velkým.
Nechci tím rozhodně říkat, jak se s tím dřu :D , protože naopak se přiznám, že poslední dobou blog zanedbávám a nemám tolik času a elánu do psaní a spíš to beru tak, že radši napíšu jeden článek za týden, který bude kvalitněji napsaný, než odfláklých pět článků o ničem.
Navíc, co si budeme nalhávat, je září, i když skoro u konce a škola moc nedává prostor na to, aby si člověk dělal co chce.
Chtěla bych tenhle druh článků rozdělit tak, aby v tom byl pořádek a systém, ale jelikož na tohle nejsem nějak extra nadaná, tak spíš to bude tak nějak polopaticky, tak snad to z toho pochopíte. :)
Ze začátku jsem se vypisovala spíš obecně, protože mě opravdu dost mrzí, jak někteří anonymové umějí být hnusný a skoro jako kdyby bylo někde napsáno, že každý anonym rovná se hnusnej a drzej komentář. Nevím no, ale myslím, že tak 90% z těch lidí by dohromady nedaly ani jeden článek, co by stál za něco, ale tyhle podlamující vzkazy kolikrát zvládají bravurně. :D
Pro začátek bych ráda objasnila, jak a proč jsem se dala na blogování. Tahle cesta nebyla úplně ta moje vysněná, ale nějakým způsobem jsem se tak protloukávala youtubem a našla jsem pár videí, obyčejných recenzí na nějaké produkty. No, párkrát jsem snad i šla a zkusila to, protože když to ony vychvalovaly, tak to musí být super, ne?! Hodněkrát jsem si ten čumák nabila a ztratila jsem k nim důvěru. Pak mi došlo, že za to ve finále ani nemohly. Každá pleť je jiná a nemůžu jen tak jít a odsuzovat, to nejde. Nakonec to dopadlo tak, že jsem si říkala.. "tak, když to nevyhovuje mě, určitě se najde pár lidí, kteří to sdílí, tak proč jim nepomoct a neporadit něco dalšího?". Dalo by se říct, že každý nový člen téhle "komunity", je takový pokračovatel určitého řetězce. Celosvětové obrovské sítě lidí, co se rozhodli tohle dělat.
No a takhle jsem se nějak dostala k myšlence mít svůj blog. Mít prakticky deníček, do kterýho budu psát proud svých myšlenek na určité téma a někomu to dokáže poradit a není to zbytečné. :)
Asi tenhle "úvod" je spíš obecný :) , ale nezlobte se, musela jsem tohle nějak sepsat, ale příště se určitě mnohem víc zaměřim na KW, protože když mám být teď taky maličko sobec, obsah tohohle blogu má být o něm a hlavně o věcech, které nás baví a naplňují a ne o negativním přístupu některých jedinců... :)

Barvení vlasů doma- výhody×nevýhody?

18. září 2014 v 17:19 | K@W |  Moje rady a tipy
Ahoj :)
Každá na sobě určitě vidíme nějaké ty chyby. Některých se jde docela lehce zbavit, ale u některých to bohužel tak snadno nejde..
U nevyhovujících nehtů můžeme jednoduše jít a nalakovat na libovolnou barvičku, protože laková barevná škála se rozšiřuje čím dál tím víc a přiznejme si.. je hoodně těžké si kolikrát vybrat u stojnů jen jeden!
Jenže pak tu jsou i faktory, kterých se takhle nezbavíme nebo spíš tak lehce je neskryjeme. A tím může být třeba pleť. Spousta žen i ve vyšším věku s pletí bojují a není to nic příjemného a ještě není na světě nic, co by to dokázalo úplně zastavit a vyzmizíkovat, protože to silně souvisí s koloběhem našeho těla.
Pak se můžeme dostat až k tkovým těm fyzickým úpravám, jako jsou plastiky. Hodně lidí už tuhle fyzickou změnu podstoupili, ať už ženy nebo muži a z velké části jim to pomohlo třeba v získání sebevědomí nebo jen k pocitu cítit se líp a mít se rád! :) Proti tomuhle vůbec nic nemám, i když jsem samozřejmě ještě ve věku, kdy se o tohle zajímat nechci a ani nebudu.
Od plastik ale rychle utečeme, protože tím se zabývat teď opravdu nechci, jelikož tenhle článek náleží vlasům a konkrétně barvení v domácích podmínkách. :)
Moje zkušenosti s kadeřnicemi nejsou nijak rozsáhlé, ale to mi upřímně vůbec nevadí a spíš jsem za to ráda, protože zkušenosti jiných me kolikrát dost překvapily. Hlavně taková ta lhostejnost některých k zákaznicím. Nedokážu pochopit, jak si někdo může dovolit neakceptovat Vás a normálně jít a šmiknout to o deset čísel víc.. To prostě nepochopim.
Samozřejmě, že třeba stříhání můžeme zvládnout i sami a maximálně to zkoníme a budeme naštvaný tak leda sami na sebe, ale pak je tu další věc, barvení a to kolikrát tak lehce dopadnout nemusí. A teď vůbec nemyslím špatný výběr odstínu, slabý peroxid, atd, ale myslím tím alergické reakce, které skoro každý přehlíží a neuvědomí si, že to zase taková sranda není. Já s tím zkušenosti naštěstí nemám, ale přece jen je lepší si to do podvědomí dostat a zastavit to včas.
U každé barvy máte v letáčku připsané, aby jste to vyzkoušela 24 hodin před barvením. No :D kolik z nás to asi tak dělá? Asi hodně málo. Bohužel jsem mezi těma flákačema a dost se bojim, že jednou skončím s nateklým obličej a hlavou ve velikosti tykve.
Vím, že z názvu jste asi čekali krátké shrnutí výhod a mínusů domácího barvení, ale bohužel.. kratší to asi nevymyslim. :D
Nejvíc mám na tom asi to, že když se mi to povede a dokonce je to i odstín, který mi sedne, mám příjemný pocit toho, že nejsem třeba tak neschopná a nešikovná. Do stříhání se nehrnu, protože i když je na internetu milion a milion návodů jak vlasy úplně jednoduše zešmikat, nevrhám se do toho, jelikož nevěřim, že bych vlasy dokázala tak urovnat do culíku, aby to bylo přesný, tomu se moc svěřit nechci, ale nezavrhuju, třeba se k tomuhle experimentu časem taky odhodlám. :)
Párkrát se mi samozřejmě už stalo, že barva se blbě nanášela, neměla úplně top konzistenci a občas jsem si řikala, že tohle je moje poslední barvení, ale nakonec to dopadne dobře a takový to "naštvaní" z vás opadne poměrně dost rychle.
Moje specialita u klasických pastových barev je ta, že já upřímně nesnášim se s tim patlat dvě hodiny štětečkem.. I přesto, že mám vlasy dost husté (ale poslední dobou naštěstí i jemnější), tak mám radši aplikaci jako šampon.
Určitě si teď klepete na hlavu, ale mně se to osvědčilo na 100%, navíc mám aspoň krapet šanci, že se to dostane po celé hlavě a ne jen tam, kam na to budu mít nervy.
Dalším bodem budou barvy, které se mi nějak dostaly do podvědomí. Já mám nejradši Palette nebo tolik proslulý shaker, který se perfektně nanáší, ale má docela dost výraznou barvu, kolikrát mnohem tmavší než na obalu a to je to, co mě odrazuje radši sáhnu po klasický Palettce.
Barvení vlasů popisovat nebudu, protože to zná snad každý, aspoň trochu. Spíš bych dala důraz na následnou péči, tu si vlasy potom opravdu zaslouží ve velké várce. Takže pokud se chystáte barvit, odbarvovat nebo jinak upravovat pomocí chemie, tak nezapomeňtě na hoodně vyživující masku nebo kondicioner, dokonce to nepokazíte ani když nanesete více vrstev, tady platí čím víc tím líp. :)
Shrnula bych to tak, že to co máme na hlavě je jen naše věc, naše soukromí (sice viditelné) a nakonec snad i pro některé chlouba, kterou milujeme a kterou jen tak někomu na pospas nedáme...

Recenze na micelární vodu Garnier

11. září 2014 v 19:02 | K@W |  Moje těl. a pleť. kosmetika
Ahoj :)
V posledních nákupech jsem zmiňovala mojí nově objevenou micelární vodu od Garnieru. Micelárky jsem začala nějak víc vnímat až potom, co mě o nich přesvědčily micky od Dermacolu. Vyzkoušela jsem dvě a obě super. A jelikož mi právě jedna docházela, šla jsem do DMka pro novou. Ale.. ještě před tím jsem náhodou narazila na pár videí, kde právě youtuberky tuhle Garnierku vychvalovaly.
No :) a vedle stojanu s produkty od Dermacolu, byla právě tahle. :) A tak jsem si řekla, proč to nezkusit?
Přiznávám, že mě ukecala hlavně cena, protože.. 149 Kč za 400 ml mi přijde naprosto perfektní a byla jsem na strašně zvědavá a snažila jsem se už tu starou vypotřebovat ( ale můžu Vám říct, že je snad nesmrtelná, protože už se jí snažím vypotřebovat snad měsíc a pořád nic!), ale už jsem to nevydržela a začala jsem je střídat.
Líbí se mi i balení, protožeje jednoduché a elegantní a růžové víčko je roztomilé. :) Navíc, kdyby mě omrzela nálepka a chtěla bych lahvičku použít i na něco jiného, jelikož je poměrně bytelná a byla by škoda jí pak jen vyhodit, tak jí můžu sloupnout. Zatím si jí tam ponechám, ale jen tak do budoucna.
Víčko mě zaujalo svým řešením, protože to není takové to klasické, co má každý druhý výrobek. Je originální a to se cení.
Micelárka nemá žádnou parfemaci a to je vždycky plus, hlavně pro ty, co mají citlivější pleť, jelikož jim nebude dráždit obličej ani oči.
A teď k samotné vodičce. Mám pocit, že i když jsem jí na tamponek vždycky nalila dost, neubyla. Trošku pění, ale to je pro určitě důkaz, že něco dělá.
Ze začátku jsem pleť normálně očistila tak, jako vždycky a pak až použila micelárku, ale tamponek byl opět "špinavý" a to je super! Mám hodně citlivou a problematickou pleť a to, že mi očistí obličej i od nečistot a mazu, který jiné odličovače nedokážou "sundat", jí dostává rovnou na první příčky mých oblíbených produktů.
Budu se znova opakovat, ale tahle micka je úplně super a můžu jí jen doporučit. Splnila moje očekávání a navíc za tu cenu, není co řešit. :)


Domácí koláč s broskvemi

3. září 2014 v 17:44 | K@W |  K@W v kuchyni
Ahoj :)
I když se moje prázdniny nečekaně o pár dní protáhly, stejně i u mě nastává loučení s volnými dny a jak jinak si ten zbytek užít, než si nervy obalit něčím sladkým na zub! :)
Prohlížela jsem si Youtube s myšlenkou toho, že bych mohla zkusit nějaký koláč, až jsem našla jeden recept, na sice slaný koláč, ale ve finále těsto jsem udělala stejně jen změnila obsah koláče ze slaného na sladký.
S těstem jsem měla ze začátku hoodně velký problém a to s tím, že se neskutečně drolilo. Čím víc jsem ho zkoušela dávat k sobě, tak asi po deseti minutách se z něj stala použitelná žluťoučká hmota. :) Určitě to na začátku nevzdávejte.

Těsto
  • 180g hladké mouky
  • 80g másla (pro případ radši víc)
  • 3 lžíce vody

Náplň
  • 1-2 čerstvé broskve
  • 1 zakysaná smetana
  • 1/2 smetana
  • moučkový cukr (množství podle chuti)
  • skořice
  • mandle

Troubu předehřejte na 180C. Těsto pečte ve formě (kovové, skleněné, silikonové,..) až do chvíle, kdy bude těsto dozlatova, hlavně nespálit a je lepší spíš méně pečené.
Mezitím uděláte náplň a to úplně jednoduše tím, že smícháte všechno dohromady.
Až se těsto dopeče, poklaďte ho broskvemi a zalijte náplní. Pečte zhruba 45-65 min. :)